Průchod časem 12.část

1. listopadu 2013 v 13:16 | Sabusanka |  Průchod časem

Průchod časem 12.část

Krásné ráno, v krásném domě, s krásným mužem, alespoň takhle si to Katrin představovala. Když se probudila, nikd ji bohužel nečekal s otevřenou náručí, věděla, že to tak bude posledních pár let stejné, ale stejně trochu posmutněla. Pomalu vstala z gauče a protáhla se. Pomalími šouravými kroky došla do kuchyně. Rozespale zamrkala očima a když je znovu rozevřela, lekla se. Před ní stál muž v černém oblečení a v ruce držel pánev, aniž by se Katrin vzpamatovala ze spánku, praštil ji po hlavě. ..... Katrin probudla hrozná zima. Ležela na zemi, všude kolem byl sníh, ona byla pouze v Georgově košily a nohy ji studěly a štípaly. Vůbec netušila kde je. Snažila se zvednout,ale nohy ji už moc nedržely tak spadla spátky na zem. Když se, alespň ze sedu podívala kolem sebe, neviděla nikde Georgovu vilu, ani žádný jiný dům, nebo stavení. Vypadalo to jako by ležela na louce, kolem byly stromy a keře. Po tváři začaly téct slzy, které po chvíli začali na tváři nepříjemně štípat. začínala ji bolet hlava. Lehla si zpátky na zem. Na chvíli cítila na svých zádech studený sních, po chvíli se to,a le ztratilo a ona už necítila skoro nic. Ani zima ji už nebyla, neuvědomovala si to, nic už necítila. Podívala se nahoru na nebe, byla šedivé, smutné. Ona věděla, že pokud někdo rychle nepřijde, nejspíše to nevydrží. Pomalu přestávala vidět, oči se jí samovolně zavírali. A pak je zavřela úplně.
"Prosím, prosím, vzbu'ď se. Tohle mi nedělej" Katrin pomalu otevřela oči. Ležela na nemocničním lůžku a byla připojena na nějaký přístroj. Otevřela oči, ale nebyla schopna udělat jediný krok. "Georgi" vydechla a do očí se jí vlily slzy. Co se to děje proč se nemůžu pohnout." George začaly po tváři téct slzy. Díval se do podlahy a nezmohl se na slovo. V pokoji bylo ticho, bylo slyšet jn jak kapka spadla na zem. "Tak mi to řekni" křičela histericky Katrin. "Katrin já nemůžu..." řeklGeorge a podíval se na ni jeho skleněnýma očima. Katrin začaly téct slzy po tváři taky. "Moc se omlouvám, za to všechno můžu já" cítil vinu George. "nebýt mě nikdy bys tu teď takhle neležela." a znovu se mu začaly kutálet slzy po tváři. "Nemůžeš za to Georgi." řekla Katrin. Zrovna v tu chvíli vešel do pokoje doktor. Bylo vidět, že se cítí velmi mizerně, ukázal na George ať jde za ním. George se zvedle a náseldoval doktora na chodbu. "Je nám to, hlavně mě neuvěřitelně líto. Víte našli sjte ji už příliš pozdě, v končetinách odumřely nervy. " na chvíli se odmlčel doktor. "A na živu ji teď drží pouze ty přístroje." George nevydžel už ten nátlak. Sesypal se na zem a začal brečet. "je mi to moc líto" řekl soucitně doktor. "A kdy,,, Kdy ji hodláte odpojit?" zeptal se George. "Zítra ráno" řekl doktor a odešel. George zůstal na podlaze tiché chodby, kterou osvětlovala pouze jedna žárovka. Trochu se zklidnil, Katrin na něm nesmí zjistit co se děje, nebude ji to říkat, to bylo jeho rozhodnutí. "Tak co říkal?" zajímala se hned katrin. "Zítra tě pustí domů" zalhal George a sednul si k ní. Chytnul ji za její mrtvou ruku a opět mu začaly téct slzy. "Proč pláčeš, vždyť to bude dobré ne? Když mě zítra pustí domů?" zajímala se Katrin. George se na ni podíval "Nedokázal bych bez tebe žít" řekl a políbil ji na suché rty. "Jí bez tebe taky ne" řekla Katrin a zavřela víčka. George se posadil na židli vedle její postele a sledoval ji jak poklidně oddechuje. Po chvíli taky usnul.
Ráno se george probudil dříve než katrin, a protože toho v noci moc nenaspal, napadlo ho, že si zajde do automatu pro kávu. Zvedl se a potichu opustil pokoj. Došel k automatu na kávu, vhodil do něj minci, ale ta se zasekla. Snažil se ji nejdřív dostat ven tlačítkem storno, ale to nepomáhalo tak se snažil do automatu trochu bouchnou, ale to taky nepomáhalo, tak do něj nakonec kopnul nohou. Stejně nic. Radši by se měl vrátit zpátky, chtěl tam být až se Katrin probere. Otevřel dveře a úplně se vyděsil. Katrinin pokoj byl plný doktorů, mediků a všech možných lidí z nemocnice. Katrin vypadala stejně šokovaně jako George. Snažil se prodrat mezi doktory až k ní. "Georgi co se to dějě?" ptala se ho vyděšeně Katrin. Brečela. "To bude dobrý, neboj" snažil se jí uklidnit George,a le nemohl ani sebe držet v klidu, tak nemohl ani ji. "Georgi nelži mi co se děje?" "Váš přítel vám to neřekl?" ptal se doktor. Katrin jen zavrtěla hlavou. "No bohužel vás nebylo možné zachránit, v končetinách vám odumřeli nervy.." "Ale vždyť žiju" namítla Katrin. "To ano, ale jen díky přístrojům" "Georgi, proč si mi to neřekl?" ptala se Katrin. "Nechtěl jsme ti to říkat, abysi z toho nebyla vynervovaná. "Takže půjdeme na to" řekl dokto. "Ne, prosím, dejte mi chvilku" zastavil ho pridce George. Chytnul Katrin za ruku. "Jsi to nejlepší co mě v životě potkalo, kdybych tě tenkrát nesrazil, neznali bychom se a to bych nechtěl. Jsi krásná báječná dívka. Miluju tě každou buňkou svého těla. A nikdy jsem nechtěl aby to takhle dopadlo." Georgovi začaly téct slzy po tváři. "Taky tě miluju Georgi" řekla Katrin. Georgi ji stihl políbit na rty a potom Katrin usnula navždy. Tak končil přběh dívky, která měla velké sny. Která měla velké odhodlání i velikou odvahu. Skončil život dívky, která byla a bude milována v srdcích nás všech.

Konec

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 BU! | Web | 1. listopadu 2013 v 13:24 | Reagovat

ahoj, dáš mi tuto hlas? pre fotku s názvom BU! tam pod tým zoznam fotiek sa dávajú hviezdičky. je to fotosúťaž a hrá sa tam o knižky. vďaka, veľmi veľmi moc. Prepáč za reklamu, tvoj hlas ti rada hocikedy oplatím :) http://faun.fantasy-svet.net/displayimage.php?album=638&pid=15936#top_display_media

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.