Průchod časem EPILOG

3. listopadu 2013 v 10:03 | Sabusanka |  Průchod časem

Průchod časem EPILOG

Katrin začala lapat po dechu. Bolela jí hlava, nohy, ruce, celé tělo ji nejdříve studilo a pak ji začalo být teplo jako by právě znovu začala žít. Rozhlédla se kolem sebe, nebyla v nemocničním pokoji, nikde nikoho neviděla. Byla tam tma a byla tam cítit vůně strarých knih. Až po chvíli Katrin došlo kde se ocitla, byla zpátky na půdě jejich domu. Zpátky ve svém mrzkém a nesmyslném životě. U nohou ležela ta knížka, které odstartovala tenkrát její největší dobrodružství. Rychle ji zvedla azačala v ní listovat, jestli se opět nedostane do roku 1964. Ale nic, pouze prázdné stránky. Po tváři ji začíbali téct slzy, smutek se rychle přeměnil v nekontrolované šílenství, Katrin chytla pevně knížku a hodila ji z okna. Zvuk rozbytého skla vzbudil rozruch v domně. Okamžitě na půdu vletěla Katrinina matka a po ní i otec. "Katrin co to vyvádíš zbláznila si se?" rozkřičela se matka. "Já si myslím, že asi ano"" vykřikla Katrin a vyběhla z podkroví a bežela po schodech dolů. Vyběhla z domu a běžela dokud ji nezačaly bolet nohy. Doběhla do města. Všude kolem bylo spoustu lidí, dalo se říct až davy. Katrin nechápala co se děje tak pozoruhodného. "Prosím vás co se to tu děje?" zeptala se paní co šla kolem ní a rychle se hrnula k velké obrazovce. "Vy to nevíte?" divila se
"Dneska přivezli do nemocnice George Harrisona, víte toho který bubnoval v the beatles, jednou jsme byla na jejich koncertě v americe bylo to neuvěřitelné všechny ty fanynky..." "Jo to je skvělé, ale proč ho převezly zrovna sem, a co se mu stalo?" chtěla vědět Katrin. "No četla jsem v jednom časopise, že prý tady někde žila jeho celoživotní láska Katrin, a on víte má rakovinu plic." "Aha a on už nikdy nikoho neměl po té Katrin?" "Ne, už nikdy se s nikým neoženil, jestli žil v celibátu to děvenko skutečně netuším, ale dost o tom pochybuji, to víte co chlap potřebuje, to je holt tak no.. Ale vím, že ji skutečně miloval, byla to ejho bohyně, Na jednom koncertě co jsme byla ji vyzval na podium, ta láska musela sršet až do poslední řady, byli si neuvěřitelně blízcí, ale ona potom na následek zranění bohužel zemřela." "Aha to je mi líto" a Katrin se nahrnuli slzy do očí. "Ale ne neplakejte děvenko, on půjde za ní a bude štastný" "Právě že nepůjde" rozkřikla se Katrin a začala se prodírat davem k nemocnici. Křičící už trošku zestárlé fanynky ji, ale pustit nechtěli. Musela ji proto celou oběhnou a dostat se dovnitř tenkrát jako když se tenkrát potkali poprvé s Georgem, nějakým zadním vchodem. Naštěstí tam byl únikový východ. Všude po chodbách chodili policejti a ostraha. Katrin, ale napadl ryskntní, ale dobrý nápad, převlékla se do sestřičských šatů "No tak snad to vyjde, ve filmech to vždycky vyjde" pomylsela si. Popadla vozík a na něj dala nějaké věci co ve skříni našla. Nenápadně prošla chodbou. a slyšela jak si dva bodygárdi povídají o Georgovi, "Já jim říkal, že pokoj 204 je moc malý, ale tak znáš to no" "No to máš pravdu." pokyvoval ten druhý. Katrin rychle popadla ten košík vešla do výtahu a vyjela do posledního patra našla pokoj 204. Zastavila ji, ale ostraha. "No já, jen nesu léky pro pane Harrisona." vykoktala Katrin. Dobře můžete jít dovnitř, a jeden ji otevřell dovnitř. George tam ležel na posteli, velice ochablý. Na jeho obličeji byli viditelné vrásky. Katrin po tváři sklouzla slza. "Georgi" hlesla. George ten hlas poznal, poznal hlas jediné osoby, kterou kdy miloval. Otočil hlavu na polštáři. "Katrin?" zeptal se nevěřícně "Ano," Katrin tam nechala košík a přiběhla k Georgovi chytla mu ruku a začala brečet. "To už jsme v nebi?" ptal se George. "Nejsi, ale je to moc složité víš, tenkrát jsme se omylem dostala do roku 1964 a seznámila se s tebou, ale když jsme měla umřít přenesla jsem se zase zpátky, nesmíš přestat bojovat nesmíš mi to udělat," chrlila to ze sebe Katrin rychle. "tak dlouho sjme tě neviděl, a jsi pořád stejně krásná, věřím tvé verzi ikdyž je šílené, ale jako jediná to celé vyvětluje." "Miluju tě" řekla Katrin. "Já tebe taky Katrin a nikdy jsme nepřestal." "Nesmíš mi odejít chápeš, nesmíš Georgi prosím." Podívali se vzájemně do očí. Georgovi už byli velmi slabé a bylo vidět, že dělá co může aby zůstali otevřené. Katrin se přiblížila ústy k jeho. A najednou ji hlavou proběhly všechny zážitky, všechny vzpomínky co s Georgem prožila. Otevřela oči, ale ty jeho už zůtali zavřené. "Georgi" vyděsila se Katrin. Přístroj an který byl napojem začal vydávat nepříjemný zvuk a neukazovala se na něm žádná srdeční činnost. katrin okamžitě začala zmatkovat, vyběhla na chodbu "Prosím pomozte mi někdo, prosím, on nedýchá" začala křičet. Hned do pokoje přiběhli doktoři, a sestřičky. Katrin stála opřená o zeď a slyz ji tekla po tváři a dopadaly na zem. její řasenka byla rozmazaná. "Přiběhli jsme už pozdě" konstatoval doktor. Katrin se zamlžilo před očima, vstala, chytila do ruky vozík a z něho si vzala operační skalpel. "Nebudu žít na světě kde není moje láska" a zapodla si skalpel přímo do srdce.
Ocitla se v bílé mlze kolem ní nebylo nic, vůbec nic, jenom slyšela znít rajskou hudbu. Chvíli jen tak ležela a poslouchala. Potom se jí zdálo, že se vznáší výš a výš. Letěla nad stromy nad domy až do nebe. Zastavila se a kolem ní si hrály děti a všichni se smály a byli šťastni. katrin nechápala kde se to nachází, ale bylo tu krásně. Zvedla se a rpzhlédla se kolem sebe. Naproti ní šel krásný muž v černém obleku a blížil se k ní. Byl mladý mohlo mu být tak 20 let. Přišel až k ní a Katrin poznala ve tváři její lásku. Mladého George Harrisona, Kterého tak miloval. "Smím vám madam nabídnout na zbytek vašeho života mou společnost?" zeptal se jí George, Katrin mu skočila do náruče a začalo ho líbat a držela se ho pevně jako ještě nikdy. Když se od něho odtrhla, "Budu s tebou už na věky, napořád, už nikdy se mě nezbavíš" "No to pro dalších sto až tisít let nmeám v plánu" řekl George a Katrin se usmála. Odcházeli ruku v ruce vstříc svému novému lepšímu životu, přejme jim štěstí :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.